Nový výzkum potvrzuje, že když lidé spolupracují, jejich mozky se měřitelně synchronizují během milisekund, což přesahuje pouhé provádění stejného úkolu. Výzkum ukazuje, že tato neurální koherence je silnější mezi lidmi, kteří aktivně spolupracují, než mezi těmi, kteří náhodně nezávisle dodržují stejná pravidla.
Sociální mozek v akci
Lidé od přírody spolupracují. Od základní komunikace po komplexní projekty je nezbytná týmová práce. Tato spolupráce vyžaduje společné porozumění a synchronizované úsilí a nyní máme důkazy, že se to rozšiřuje i na neurologickou úroveň. Předchozí studie tento efekt naznačovaly, ale bylo obtížné izolovat skutečnou příčinu – sdílený úkol nebo sdílenou interakci.
Experiment: Izolace spolupráce
Výzkumníci z Western Sydney University navrhli experiment ke studiu tohoto jevu. Dvacet čtyři párů účastníků dostalo za úkol seřadit tvary na obrazovce počítače, nejprve se dohodnout na systému (tvar, vzor, kontrast) a poté v tichosti pracovat zády k sobě, aby upevnili dohodnutá pravidla. Mezitím elektroencefalogramy (EEG) sledovaly jejich mozkovou aktivitu.
Synchronizace v milisekundách: Nalezení klíče
Výsledky byly jasné: Během prvních 45-180 milisekund všichni účastníci vykazovali podobnou mozkovou aktivitu díky společnému úkolu. O 200 milisekund však došlo k divergenci. Mozková aktivita zůstala konzistentní v rámci spolupracujících párů, ale ne napříč skupinou jako celkem. Důležité je, že tato konzistence se s postupem experimentu zvyšovala, což naznačuje, že samotný akt spolupráce posílil neurologické spojení.
To bylo potvrzeno srovnáním skutečných párů s náhodně vybranými „pseudo-páry“, které se nezávisle na sobě řídily stejnými pravidly. Mozková aktivita skutečných spoluhráčů byla mnohem konzistentnější než aktivita cizích lidí pracujících paralelně.
Proč je to důležité
Studie naznačuje, že synchronizace není pouze výsledkem sledování stejného systému. Je to samotná interakce – práce s jinou osobou – která vede k neurální koherenci. To má důsledky pro pochopení toho, jak fungují skupiny, jak funguje komunikace a jak se přijímají rozhodnutí v prostředí spolupráce. Autoři zdůrazňují, že sociální interakce nejsou jen vzorce chování; zásadně utvářejí způsob, jakým náš mozek reprezentuje informace.
„Tyto výsledky naznačují, že spolupráce se spoluautorem, osobou, se kterou jste vytvořili systém, má specifický vliv na mozkovou aktivitu,“ uzavírají vědci.
Tento výzkum nabízí cenné poznatky o tom, jak fungujeme jako sociální bytosti, a pokládá základy pro další studium skupinové dynamiky a kognitivní synergie.
