Vznik lidského vědomí nebyl kosmickou nehodou, ale předvídatelným výsledkem evoluční trajektorie života, tvrdí neurolog Nikolaj Kukushkin ve své nové knize Clap Your Hands: Unraveling the Mystery of the Human Mind. Základní argument je jednoduchý: vzhledem k základní fyzice života, zejména neúnavné snaze o získávání energie a složitosti, bylo něco jako lidská inteligence na Zemi téměř nevyhnutelné.
Definování vědomí: Od biologie k filozofii
Kukushkin nahlíží na vědomí nikoli jako na nějakou mystickou „doplňkovou složku“, ale jako na zvláštní typ kauzality rozvíjející se v mozku. Je to cyklický proces predikce, vnímání a přehodnocování, řízený neustálou cirkulací vztahů příčina-následek v mozku. Na rozdíl od počítačů, které před vyvozováním závěrů tvoří statický „model“, lidský mozek neustále aktualizuje svá přesvědčení na základě příchozích dat a vytváří tak dynamický systém zpětné vazby.
Tento rozdíl není pouze teoretický. Zdůrazňuje, proč současná umělá inteligence nedosahuje skutečného vědomí. Stávající architektury umělé inteligence oddělují paměť a zpracování, zatímco lidský mozek je integruje současně, což umožňuje samoučení prostřednictvím vyvozování.
Hypotéza sociálního mozku: Složitost pohání inteligenci
Klíčovým faktorem rozvoje lidské inteligence je podle Kukuškina sociální komplexnost. Velikost mozku přímo koreluje s velikostí sociální skupiny: větší skupiny vyžadují větší kognitivní kapacitu pro navigaci ve složité síti záměrů, emocí a vztahů. Nejde o to, že inteligence poskytuje společnosti, ale že společnost inteligenci požaduje. Jak skupiny rostly, rostla i potřeba složitějších mozků schopných zvládnout exponenciální sociální složitost.
Jazyk pak působil jako katalyzátor, který tento trend urychloval. Lidský jazyk je jedinečný svou nekonečnou generativitou – schopností donekonečna vytvářet nové významy. Není to jen komunikační nástroj, ale kognitivní virus, který zlepšuje vývoj mozku z generace na generaci. Společná evoluce jazyka a mozku je vzájemná, každá se pohání vpřed, jako opylovače a květiny.
Nevyhnutelnost eukaryot a dále
Kukushkin posouvá tuto logiku dále argumentem, že vznik eukaryot – buněk obsahujících vnitřní struktury, jako jsou mitochondrie – byl zlomem, který nastavil život na Zemi touto cestou. Schopnost eukaryot absorbovat celé jiné organismy a extrahovat energii vytvořila evoluční závody ve zbrojení upřednostňující stále složitější formy života.
Tato složitost, i když výhodná, přinesla také zranitelnost. Organismy se staly závislými na neustálém přísunu energie a obranných mechanismů, což nakonec vedlo k vývoji mozku předvídat a vyhýbat se nebezpečí. Jakmile se objevil mozek, proces se stal soběstačným: mozek nedokáže geneticky zakódovat všechny potřebné znalosti, což ho nutí se sám učit, rozvíjet motivaci a nakonec myslet sám za sebe.
“Jsme vyvrcholením této trajektorie. Naše pokrevní linie nebyla nic zvláštního ve srovnání se vším ostatním.”
Závěr
Vzestup lidské inteligence nebyl náhodný. Byl to logický důsledek základních biologických principů: získávání energie, složitost a neúnavné přizpůsobování. Od nejstarších eukaryot po moderní lidi byl každý krok řízen stejnými základními silami, díky čemuž je vznik něčeho jako my nejen pravděpodobný, ale téměř nevyhnutelný.
