Astronomové identifikovali 53 neobvykle velkých kvasarů, z nichž každý je poháněn supermasivní černou dírou a vyzařuje oblaky materiálu dosahující až 7,2 milionů světelných let. Díky tomu jsou 50krát širší než naše galaxie Mléčná dráha, což představuje některé z největších struktur, jaké kdy byly ve vesmíru pozorovány.
Rozsah těchto vesmírných obrů
Tyto struktury, známé jako Giant Radio Quasars (GRC), byly objeveny z průzkumu 369 rádiových kvasarů pomocí Giant Meter Radio Telescope (GMRT) v Indii. Široké pokrytí a citlivost GMRI byly nezbytné k detekci těchto vzdálených, obrovských struktur.
Měřítko je tak obrovské, že je těžké si to představit: představte si 20 až 50 galaxií Mléčné dráhy seřazených jedna za druhou. To ukazuje, jak extrémní jsou tyto objekty.
Jak se tvoří a vyvíjejí kvasary
Kvasary jsou galaktická jádra se supermasivními černými dírami ve středu, které aktivně absorbují okolní plyn a prach. Ne všechny černé díry se stanou kvasary, ale když se tak stane, proces je kataklyzmatický. Absorbovaný materiál tvoří rotující disk, který se zahřívá na extrémní teploty a vydává intenzivní záření.
Klíčovým krokem v tomto procesu je tvorba výtrysků. Magnetická pole směrují ionizovaný plyn pryč od černé díry rychlostí blízkou rychlosti světla, čímž vznikají dvojité výtrysky, které se během milionů let rozpínají do obrovských laloků.
Vliv životního prostředí na vývoj tryskových letadel
Tým zjistil, že asi 14 % těchto GRC se nachází v hustých kupách galaxií nebo podél kosmických vláken. Tato prostředí mají významný vliv na vývoj tryskových letadel:
– V hustších oblastech jsou výtrysky zpomalovány, ohýbány nebo rušeny okolním plynem.
– V prázdnějších oblastech se výtrysky volně rozpínají v mezigalaktickém prostoru.
To naznačuje, že prostředí kolem kvasaru hraje důležitou roli při utváření jeho struktury.
Asymetrie a evoluce s časem
Mnoho z těchto kvasarů vykazuje asymetrii radiových výtrysků – jeden výtrysk je delší nebo jasnější než druhý. Tento rozpor ukazuje, že trysky se setkávají s nerovnými prostorovými podmínkami.
Čím dále jsou tyto kvasary, tím větší je asymetrie. Je to pravděpodobně způsobeno skutečností, že raný vesmír byl hustší a chaotičtější, což vedlo k deformaci výtrysků a jejich srážce s oblaky plynu.
Tyto objevy poskytují důležité poznatky jak o vývoji kvasarů, tak o povaze mezigalaktického média. Slabá vazebná emise mezi laloky často ztěžuje jejich detekci, takže k identifikaci těchto systémů jsou nezbytné nízkofrekvenční rádiové průzkumy.
Nakonec tyto GRC slouží jako připomínka extrémní fyziky ve vesmíru a toho, jak může prostředí radikálně formovat i ty nejmocnější struktury ve vesmíru.
