Po desetiletí vědci diskutovali o tom, zda naši vymřelí lidští příbuzní, neandrtálci, měli náboženské nebo duchovní přesvědčení. I když po sobě zanechali přesvědčivé důkazy o symbolickém chování, určit, zda se jedná o „náboženství“, jak jej chápeme, zůstává výzvou.
Důkaz: rituály a symbolika
Archeologické objevy naznačují, že se neandrtálci zabývali praktikami připomínajícími rituální chování. Patří mezi ně záměrné pohřbívání mrtvých, hromadění zvířecích lebek v jeskynních útvarech a vytváření skalního umění na jeskynních stěnách a kostech. Záměrné odstranění ptačího peří a použití orlích pařátů jako přívěsků dále naznačuje symbolické myšlení. Kontroverzně byly také nalezeny důkazy o kanibalismu, což vyvolalo spekulace, zda tato praxe měla rituální povahu.
Tyto vzorce chování vyvolávají základní otázky: Reagovali neandrtálci na své prostředí, nebo mu připisovali význam? Byli motivováni duchovními motivy nebo jednoduše praktickými zájmy, jako je likvidace těl?
Odborníci nesouhlasí
Odborníci se neshodnou na tom, zda takové chování lze kvalifikovat jako „náboženské“. Někteří, jako například Patrick McNamara, profesor neurověd na Bostonské univerzitě, tvrdí, že neandertálci pravděpodobně praktikovali formu šamanismu charakterizovanou vizemi a náboženskými zkušenostmi. Poukazuje na rituální umisťování lebek do jeskynních „oltářů“ a důkazy „medvědího ceremoniálu“ – uctívání medvědů, jak dokládá záměrné umisťování medvědích lebek do jeskyní – jako přesvědčivé důkazy.
Jiní, jako Robin Dunbar, evoluční psycholog na Oxfordské univerzitě, věří, že kognitivní schopnosti neandrtálců byly nedostatečné pro komplexní teologické systémy vyvinuté Homo sapiens. Ačkoli mohli zažít úžas a úžas, Dunbar naznačuje, že postrádali mentální kapacitu pro jemné systémy víry, které spojujeme s náboženstvím.
Margaret Boone Rappaport, antropoložka, souhlasí a dodává, že struktura mozků neandrtálců – zejména menší precuneus, oblast spojená s představivostí a vnímáním – pravděpodobně omezovala jejich schopnost představit si abstraktní božstva nebo složité teologické rámce.
Obtížnost výkladu
Karel Kuipers, archeolog z Leidenské univerzity, varuje před vnucováním moderních interpretací chování neandrtálců. Například pohřbívání mrtvých mohlo být spíše praktickým řešením problému rozkladu než duchovní praxí.
V konečném důsledku je určení, zda neandrtálci věřili v náboženství, omezeno skutečností, že o jejich myšlenkách můžeme pouze spekulovat na základě fyzických pozůstatků. Jejich pohled na svět zůstává nepolapitelný.
Závěr
Ačkoli neandertálci projevovali chování naznačující rituál a symboliku, není jasné, zda tyto praktiky odpovídají náboženství. Debata zdůrazňuje obtížnost interpretace minulosti, zejména pokud jde o vyhynulé druhy, jejichž duševní a duchovní světy zůstávají do značné míry neznámé. Dostupné důkazy naznačují, že se neandertálci zabývali smysluplným chováním, ale zda toto chování bylo řízeno vírou v nadpřirozené síly, je otázka, která nemusí být nikdy definitivně zodpovězena.
